Nakupte ještě za 2 000 Kč a získáte dopravu ZDARMA
0 0 Kč

Do košíku zatím nebyly přidány žádné položky.

+420 228 226 183Po-Pá 9-17

Napsáno: 17. 11. 2021

Podle odborníků je čas na přesun dítěte do vlastní ložnice již mezi čtvrtým a šestým měsícem. Důvodem je prý kvalitnější spánek miminka i maminky. Je to pravda? Možná. Nicméně jedno je jisté, na odpovědi se neshodneme, protože každé dítě i rodina má svůj vlastní ideální čas. 

Společné versus oddělené spaní 

V západní kultuře je naprosto běžné oddělovat spaní dětí a rodičů. Společné spaní v jednom pokoji nebo dokonce v jedné posteli vzbuzuje překvapení, znechucení nebo dokonce politování. Pokud to však vyhovuje oběma stranám, tak se není za co stydět. Společné spaní je z evolučního hlediska naprosto normální a v méně vyspělých zemích je to běžné dodnes. 

Společné spaní v jedné posteli je pro spoustu rodičů praktické. Jakýkoliv problém můžete řešit okamžitě, nemusíte se zvedat a noční kojení probíhá v leže a není nutné opouštět postel. Při dodržení bezpečnostních opatření není nutné mít obavy. Spousta rodičů se obává náhlého úmrtí kojence během spánku (SIDS), ale společné spaní podle části vědců naopak snižuje rizika, protože dítě dýchá ve stejném rytmu jako matka. 

Pokud se na společné spaní necítíte a nevyhovuje vám ani společná ložnice, tak to z vás nedělá špatného rodiče. Musíte však počítat, že při pláči a při kojení budete muset vstát z postele a k dítěti jít.  

Spánkový trénink 

Stejně jako oddělené spaní je pro západní kulturu běžný i spánkový trénink. Co se týče spánku dětí, tak není kontroverznější téma než právě spánkový trénink. Ve zkratce při spánkovém tréninku učíte dítě spát samostatně tak, že v pravidelných intervalech chodíte k plačícímu dítěti a intervaly postupně prodlužujete. V nejpřísnější variantě k plačícímu dítěti nejdete vůbec. 

Na internetu najdete plno článků podporující spánkový trénink vycházející z Estvillovy metody řízeného pláče. Také se dočtete, že dítě s vámi manipuluje a pláčem se vás snaží vydírat. Pokud necháte dítě opravdu dlouho plakat, tak může i zvracet nebo se zalykat a i tohle považují zastánci metody za manipulaci.  I sám tvůrce metody doktor Eduard Estvill později přiznal, že nejde o správný přístup. 

Dětský spánek rodičům často nedá spát, doslova. Marně vyhlíží den, kdy dítko prospí celou noc a ten magický čas nepřichází. Nebojte, jednou se to stane. Děti a miminka nemusíme učit spát, ony to umí. Jen to neodpovídá našim představám. 

Netlačte na pilu

Když vyhodnotíte, že je nejvhodnější čas na přesun do vlastního pokoje, tak rozhodně netlačte na pilu. Snažte se s dítětem promluvit a vysvětlit mu výhody samostatného pokojíčku. Rozhodně dítě citově nevydírejte a do ničeho ho netlačte. 

V ideálním případě si dítě samo řekne, že chce do vlastního pokoje a nechce spát s rodiči. Dobrým impulsem může být například koupě velké postele, která bude v samostatném pokoji. Dítko si ji prohlédne, osahá a vy mu nabídnete variantu, že zde může spát. Pokud odmítne, tak jej nenuťte. 

Jak přechod do vlastního pokoje usnadnit 

Nejtěžších bude několik prvních nocí a zejména usínání bude boj. Než necháte dítě přes noc v dětském pokoji, tak jej v novém prostředí nechte spát přes denní spánek. Za světla dítě zjistí, že mu zde nic nehrozí a večer se bude cítit bezpečněji. 

Přechod může usnadnit i noční lampička. Nový plyšák/ochránce, kterého dítěti opatříte přesně pro tento účel. Stejnou službu vám může prokázat i dětské povlečení s oblíbeným motivem. Udělejte ze stěhování do vlastního pokoje příležitost k nákupu, a nechte dítě vybrat si nové povlečení samo. Dáte mu tím najevo, že mu věříte a oky získanému sebevědomí zvládne první noci v novém prostředí daleko lépe.

Zobrazit všechny články

Související produkty